Kouzelný Lijang a místní orienťák
Na dnešek jsme se obzvláště těšili, protože jsme včera měli příležitost zhlédnout alespoň pár základních uliček Li Jangu, a tak nám bylo jasné, že závod bude obzvláště výzva. Brko nabídl tratě tří různých délek a s mamkou jsme se shodly, že bude ideální běžet tu střední variantu, tedy okolo 3 km. Na startocíl jsme to od hotelu měli asi kilometr, takže jsme před desátou dopolední vyrazili z hotelu jen nalehko - v běhacích věcech, s buzolou, čipem a lahvičkou vody. I bez mapy jsme úspěšně start našli a pak už zbývalo jen vzít mapu, odpíchnout si start a vyrazit do uliček.
Byly jsme s mamkou domluvené, že poběžíme spolu - přeci jen se jednalo spíše o tréninkový závod v zajímavém prostředí a chtěly jsme si ho náležitě užít. Vtipné bylo, že jak šla mamka pro mapy, tak sice vzala dvě stejné, ale teprve po doběhu do cíle jsme si všimly nápisu "long"! Při běhu nám trať přišla docela dlouhá (vzduchem téměř 4km), ale vedla nás krásnými a občas pekelně složitými zákoutími, a tak jsme se soustředily na mapování a ne detaily. Hledání miniaturních odboček a vyhýbání se zmateným turistům byla velká psina, cestou jsme narazily i na několik míst, kam jsme se rozhodly po závodě ještě jednou v klidu podívat. Spolupráce měla také za výhodu téměř jistotu správné volby postupu, protože když ho jedna přehlédla, druhá ji upozornila.
Na trase jsme strávily nakonec téměř hodinu - a to jsme se neflákaly a když to šlo, tak se snažily běžet, co nám síly stačily. Ono Li Jang je sice městečko na kanálech, ale jednak zdaleka není placatý jako italské Benátky, nýbrž se zpola šplhá do kopce... A druhak se nachází v nadmořské výšce téměř 2400 m.n.m., což po Lhase s jejími 3700 m.n.m. (a palác Potala dokonce v 3900 m.n.m.) je sice docela příjemná změna, na druhou stranu pro našince z pražské kotliny je to na běhání pořád zatraceně vysoko. Ale i to jsme zmákly a orienťák po Li Jangu si náležitě užily. (Ve fotogalerii jsem vyfotila mapu, pro zájemce.)
Po závodě jsme se vyklusli zpět na hotel se zkulturnit a poté jsme vyrazili opět do města. Tentokrát jsme si už nepřipadali tak totálně ztraceně jako včera a díky mapě v ruce jsme se odvážně pouštěli i do uliček na první pohled nikam nevedoucích. Také jsme si dali něco k jídlu v jedné ze zdejších vývařoven nebo jak to nazvat - jedná se o dlouhé pulty, kde každý kuchař obsluhuje svá dvě jídla a samozřejmě všechny kolemjdoucí zve právě na to svoje.
Jako hlavní turistický cíl dneška jsme si s mamkou daly nalezení a návštěvu paláce krále Mu. I díky tomu, že jsme kolem něj během závodu běžely, tak jsme ho našly celkem snadno. Po zaplacení vstupného jsme mohly vejít a užívat si přepychové výhledy na pavilony malované stylem kultury Naxi. K našemu překvapení se palác nezkládal jen ze tří hlavních pavilonů, jejichž střechy jsme již včera viděly z lvího vršku, ale z mnoha dalších menších staveb a také celkem rozsáhlé jantarové zahrady, jejíž součástí je i taoistický chrám. No strávily jsme tam téměř dvě hodiny a nakonec nás už bolelo za krkem, jak jsme neustále obdivovaly vyřezávané stropy a střechy.
Ještě jsme uvažovaly nad návštěvou parku kolem jezera Černého draka, ale jednak už jsme byly docela dost uchozené, druhak se nám krátil čas (musely jsme se vrátit včas na společnou večeři) a třeťak tam po nás opět chtěli vstupné, takže jsme to nakonec vzdaly a vydaly se na zpáteční cestu na hotel. Společná večeře byla opět v tradičním čínském duchu, tedy talíře podivných kousků masa, často naložených v dosti ostrých koření, k tomu trošička zeleniny a rýže. K pobavení většiny stolovníků jsme tentokrát mezi zeleninou našli i malé houbičky, podezřele se podobající lysohlávkám. Vypadaly celkem jedle.
Po večeři jsme se s mamkou vydaly ještě naposledy do starého města, jelikož jsme se dozvěděly, že se tam mezi množstvím různých restaurací a dalších podniků nachází i Prague Cafe, čemuž jsme nemohly odolat. Obsluha sice z češtiny neuměla říct ani "ahoj", ale když jsem jim svou lámanou čínštinou řekla, že jsme z Čech, hned se na nás nadšeně usmívali. Dali jsme si latté, tiramisu a cheescake z místního jačího mléka a chuť byla sice nanejvýš nezvyklá, ale velmi lahodná. Tímto "domácím" prostředím jsme tedy zakončily návštěvu Li Jangu a zítra nás brzičko ráno čeká přesun na celodenní cestu vlakem do lokální metropole Kunmingu.