Odlet
V úterý 13. října po poledni jsme se přesunuli na letiště Václava Havla v Praze (čemuž předcházela náležitá cestovní horečka při balení, zmatené pobíhání po bytě a horečnaté přemýšlení, co vlastně s sebou doopravdy nutně potřebujeme a naopak co by se mohlo hodit). Na terminálu 1 jsme úspěšně nalezli Brka, organizátora zájezdu, který nám předal šusťákové soupravy a vymakané průvodce specielně vyrobené pro naši výpravu.
Následně jsme si nechali zabalit zavazadla do ochranné fólie, vystáli si frontu na economy odbavení a po zbavení se bagáže si ještě kupili něco k snědku. Čas letěl nesmírným tempem, takže pak už byla doba na přesun do bezcelního prostoru. K mému velkému překvapení jsme cestou k (další) frontě na obzoru narazili na zcela prázdné kukaně, nad kterými byl nadpis "občané EU, elektronické pasy". Marcela se novinky trochu zdráhala, ale mě to nedalo a zeptala jsem se tamějšího hlídače.
Ukázalo se, že se jedná o samoobslužnou pasovou kontrolu - stačilo do sloupku vložit pas na správné straně, po jeho načtení pokračovat ke kameře a když se člověk nechal vyfotit, mohl vesele bez fronty vejít směr gate. Marcela se ovšem na kontrole zasekla, protože nepochopila, že po ní čtečka chce, aby pas posunula o kousek stranou. Nakonec jsme obě úspěšně dostaly dále, vyřídily poslední telefonáty, dopily se zbytky vody a hurá do letadla.
Emiráti jsou opravdu společnost na úrovni - letušky ve slušivých oblečcích, sluchátka a osobní obrazovka s neskutečným výběrem filmů, hudby i her a v neposlední řadě skvělé jídlo. Naše menu se skládalo z předkrmu (krůtí šunka s bramborovým salátem), hlavního jídla (skopové ragú nebo kuřecí s pestem), dezertu (čokoládová pěna s višňovým krémem) a k tomu ještě celozrnná bulka na svačinu. No měli jsme co jíst celý let.
Těch šest hodin uplynulo jako voda a ačkoli jsme prakticky celou dobu měli být připásaní kvůli riziku turbulencí, příliš to s námi neházelo. Noční Dubaj je z leteckého pohledu moc krásný, ale dneska si užijeme hlavně jeho letištní halu. Čtyři hodiny čekání na přestup se dá spestřit obchody (jako na každém letišti), spaním nebo opět - jídlem. Protože čekáme na transfer právě v Dubaji a letíme s Emiráty, tak jsme navíc dostali voucher do vybraných podniků. Noční svačina a něco k pití rozhodně k zahození není.
Jinak právě výstup z letadla v Dubaji nám dal plně najevo, že jsme na dovolené - o půlnoci v půlce října v Čechách těžko potkáte venkovní teplotu 32 stupňů! A do toho strašlivá vlhkost, takže jsme nakonec ještě rádi zalezli do klimatizované haly. Tak dobrou noc, Dubajské letiště. Směr Čína mizíme ve čtyři ráno místního času (doma je o dvě hodiny méně) a přílet do Pekingu čekáme v půl čtvrté tamějšího času (tj v půl desáté podle Prahy). Dobrou noc. ;-)