Přelet do Li Jangu
Poslední den ve Lhase jsme vstávali před svítání, abychom včas stihli se sbalit, v klidu se nasnídat a na devátou být naložení v autobusech směr letiště, které je přes 50 km vzdálené od samotného města. Po zkušenosti z příjezdu, kdy se naše kufry všechny nevešly do úložného prostoru a musely stát v uličce, nám průvodkyně zařídila celé čtyři autobusy, což podle nás bylo zbytečně mnoho, ale budiž. Kromě toho s každým autobusem přijel policista - asi aby se přesvědčili na vlastní oči, že všichni do jednoho opustíme Tibet.
Cesta byla nudná, až na občasné nečekané změny rychlosti nšeho řidiče - po chvíli jsme zjistili, že nemá funkční tachometr, a tak upravoval svou rychlost náhodně podle dojmu z ostatních účastníků silničního provozu. Na letišti jsme úspěšně všichni odbavili zavazadla (i když někteří je museli rozebírat před bystrými zraky policistů) a získali letenky. Pak nás čekalo dvě hodiny zimomření, protože na letišti není nic jako klimatizace a dopoledne zde bývají víc než chladná.
Trochu jsme se vnitrostátního čínského letu obávali, ale ukázalo se, že místní aerolinky mají více než dobrou úroveň. Oproti zážitkům z Jižní Ameriky před pár lety se jednalo prakticky o normální evropský let. Dostali jsme bezpečnostní instruktáž z videa v čínštině i angličtině, po vzletu následoval oběd (na výběr bylo kuřecí, vepřové či hovězí a maso nebo nudle - msa v žádném z jídel příliš nebylo, ale oběd dobrý) a kávička s muffínem. Kromě toho nám pouštěli (v čínštině s anglickými titulky) zábavný film o účetním co utíká před mocnou mafiánskou triádou. Většina z nás ovšem svou pozornost věnovala dění venku - nádhernému pohledu na místní velehory a jejich špičaté vrcholy s obláčky toulajícími se kolem.
Přistání bylo také hladké a výstup rychlý, jediné co nás trochu znepokojilo byl pohled na místní pikolíky, kteří nemilosrdně házeli s našimi zavazadli na přistavený vozík. Kdo si vzpomene na pár let starou aféru České pošty, může mi věřit, že to bylo proti číňanům zacházení s balíky v rukavičkách. Další zajímavostí bylo, že letiště můžete opustit až po kontrole - ale překvapivě ne pasové, nýbrž porovnání lístečků na zavazadle s lístkem nalepeným na letence, abyste si neodnesli cizí kufr.
Pak už si nás vyzvedl místní průvdce - Číňan, který už několikrát byl na závodech v české kotlině, Brkem láskyplně přezdívaný "Change key" (historii přezdívky jsme se nedozvěděli). Vybral nám pasy, které byly jednak potřeba na check-in v hotelu, ale především na policejní kontrolu ještě před vjezdem do města (letiště se nachází cca 20 km na jih od historického centra) - místní pozorně kontrolují pohyb turistů do této UNESCO chráněné oblasti.
Li Jang byl sídlem národa Naxi, který vystavěl celé zdejší staré město na síti kanálů s velmi specifickou architekturou. V roce 1996 celou oblast postihlo děsivé zemětřesení, které zlikvidovalo stovky životů a prakticky celou historickou oblast - načež se zvedla vlna solidarity z celého světa a kupodivu se podařilo staré město zrekonstruovat velmi citlivě. Méně v rukavičkách jednala vláda s místními obyvateli, když si o pár let později, po zapsání města do UNESCO, uvědomila turistický potenciál tohoto místa. Většinu Naxi z centra vystěhovala a jejich domy proměnila v turistické krámky.
I tak je Li Jang opravdu atmosférickým místem, které rozhodně stojí za návštěvu. Ne nadarmo se mu přezdívá čínské Benátky - když už jsem byla v těch pravých Benátkách i v mexických Benátkách (Xiampas), tak mohu říci, že se přezdívka nemýlí. Nejhezčí pohled na celou historickou čtvrť je z vrcholku Lví hory, konkrétně z věže Wangu Lou vysoké 22 metrů. A pak samozřejmě člověk nejlépe načerpá atmosféru, když sám bloudí uličkami... V sedm večer se na hlavním náměstí Sifang sejdou babky v krojích a tančí místní lidový tanec. Po setmění ulice dostávají mystický nádech a člověk nebýt orienťák a nemít koupenou mapu, ač značně schematickou a místy dosti nepřesnou, jeden by se bál opustit hlavní ulice, aby se neztratil. Tak dobrou noc Li Jangu, zítra si tě proběhneme se skutečnou orienťáckou mapou, to budou turisté čubrnět!