Velká čínská zeď a Letní palác
Čtvrtek nás zavedl na jednu z hlavních atrakcí naší cesty - Velkou čínskou zeď, respektive její část z dynastie Ming, která chránila Peking. Mimochodem věděli jste, že Velká zeď z vesmíru vidět není, i když se to velmi dlouho tvrdilo? Všichni víme, pro Zeď vznikla - aby bránila Čínu před invazí nepřátel. Ovšem méně známé je, že dávno před tím než byla Čína sjednocená, jednotlivé státy si stavěly svoje malé hradby.
Teprve cca 200 let př.n.l. pod vládou jediného císaře se tyto kousky pospojovaly, a tak vznikl jeden z novodobých divů světa. Podobu, která se každému vybaví, získala Zeď teprve před nějakými 600 lety, za doby vlády dynastie Ming. Tahle dynastie toho obecně v Číně udělala víc než dost, většina památek pochází právě z její doby. No a když už znáte stručně historii Zdi, tak vám musí být jasné, že se jen velmi těžko měří její délka. Co je zmapované důkladně, je právě úsek spravovaný dynastií Ming - ten má kolem 6 000 km.
Ale když archeologové připočítají všecny pozůstatky Zdi, včetně různých odboček, dostávají se dokonce přes číslo 20 000 km. No ještě že to nemusíme jít pěšky, nám stačil pekingský úsek. Z údolí, ve kterém stojí masivní brána, jsme se na Zdi šplhali po hřebenu až na vrcholek nejbližšího kopce, kde zrekonstruovaná část Zdi končí a dál pokračují jen zarostlé základy. Místní domorodci totiž po staletí klidu využívali Zeď jako zdroj stavebního materiálu, a tak se v neporušené podobě dochovalo jen 8,2%.
Vyžili jsme tedy těch pár stovek metrů, abychom si vysloužili titul "hrdinů". V Číně je totiž staré pořekadlo, že kdo nebyl na Velké zdi, není mužem (hrdinou). Samozřejmě to nebývalo o tom vylézt pár schodů - pořekadlo vzniklo v době, kdy se ze Zdi odrážely nepřátelské útoky. No a po hrdinském výstupu jsme se opět autobusem přesunuli na zasloužený oběd. Uvítala nás jedna z luxusních restaurací v jednom z nákupních středisek a číšníci nám postupně nosili různé pochutiny, o které jsme postupně bojovali díky otáčející se desce uprostřed stolu. Většinou první člověk, co pokrm ukořistil, fungoval zároveň jako ochutnávač. Občas byly výrazy v obličeji opravdu vtipné, na druhou stranu se našlo několik opravdu chutných věcí, vše se objeví ve fotogalerii.
Dle oficiálního programu jsme pak měli mít návrat na hotel a volno, ale podařilo se nám ukecat Brka, aby cestou autobus zastavil u olympijského areálu a my si mohli prohlédnout známé Ptačí hnízdo a další tamější sportoviště. Musím říct, že z blízka vypadá Bird´s Nest fakt zvláštně, skrze "větvičky" hnízda je vidět konstrukci za nimi a působí to nedodělaným dojmem. Hned vedle hlavního stadionu je Water Cube - modrý plavecký stadion ve tvaru kostky a o kousek dál se tyčí olympijská věž, pod a za kterou se rozkládá do dáli park až k ufo rozhledně (na tu jsme nešli, byla fakt daleko).
Protože nám z odpoledne zbývalo pořád ještě dost času a zítra se dostaneme jen na ty nejvýznamnější památky, utekli jsme tedy od zbytku výpravy rovnou do metra (po nahlášení plánu Brkovi, samozřejmě) a vydali se přes půlku Pekingu k Letnímu paláci. Peking má přes 15 očíslovaných linek a pak několik dalších jen se jmény, takže se opravdu dá dojet kamkoli, jen si musíte vyšetřit tak hodinu, vlaky nemají úplně časté intervaly, metro jezdí pomaleji než v Praze a krom toho je to prostě velké město. Lístky fungují tak, že v automatu podle mapky naklikáte cílovou stanici, automat vám řekne kolik zaplatit a máte lístek na jednu cestu.
Letní palác je relativně odlehlé místo na severozápadě města, kde nechal císař před (pouhými) 250 lety vybudovat rozsáhlý areál (5x větší než je Zakázané město) pro svou matku. Kromě samotného paláce nechal císař vybudovat jezero a z vytěžené hlíny umělý kopec. Jezero i kopec mají specifický tvar (broskve a netopýra), aby přinášely štěstí a dlouhý život. V areálu je rozeseto několik stovek budov, altánků a podobně. No co si budeme povídat, vzhledem k tomu že Letní palác nebyl vůbec v programu, neměli jsme o něm vlastně nic nastudované, krom faktu že stojí za vidění.
Když jsme dorazili k hlavní bráně, bylo už po půl páté, ale nakonec jsme vlastně měli štěstí, protože si nás odlovil jeden čínský průvodce. Bez něj bychom asi jen namátkově brouzdali areálem, ale takhle jsme se dozvěděli spustu zajímavých informací. Samotný palác má tři části - císařovu, jeho manželky a právě jeho matky, pro kterou celý areál nechal vybudovat. Pojí se k nim spousta zajímavých historek, ale přepisovat se mi je všechny nechce. ;-) Možná snad jen zmíním jednu zajímavou dámu - milenku jednoho z císařů, který umřel brzy. Jejich syn se stal císařem, ale také umřel brzy... a císařem se stal její synovec, který jí hezky chtěl sebrat otěže moci. To se dámě nelíbilo, vzešla z toho pro ni vítězná válka a mladého císaře uvěznila právě v císařských komnatách Letního paláce - a aby to pro něj bylo skutečně vězení, zazdila mu prakticky všecny dveře i okna jak ven, tak na dvorek. A pak tam byla také zajímvá historka o kameni, co nosí smůlu... Ale jak říkám, historky jindy.
S průvodcem jsme prošli přes polovinu areálu (včetně třeba nejdelší chodby na světě) a po hodině jsme se rozešli - začínalo se šeřit a chtěl další peníze. Náboženské památky jsme prošli vlastně už za tmy (je neuvěřitelné, jak rychle se ve zdejších končinách stmívá) a nakonec horko těžko našli severní východ. Ještě že můj vypůjčený foťák umí dělat docela hezké noční snímky i tam, kde je tma jak v pytli. Pak už zbývalo jen ponořit se opět do metra, dojet k hotelu a koupit si něco k snědku... Suma sumárum na Zdi dvě hodiny, v Letním paláci dvě hodiny a mezitím Ptačí hnízdo s olympijským komplexem a přesuny sem a tam - bylo toho za jeden den docela dost. ;-)