Zakázané město
V pátek ráno po snídani jsme se zpakovali (což nebylo tak složité, protože jsme se vlastně ani nevybalovali), naložili do autobusů a vydali vstříc Zakázanému městu. Autobus nás zavezl k náměstí Tianan´men (náměstí Nebeského klidu). Původně se jednalo o prostor vstupu do Zakázaného města, ale nyní je spíše známé tím, že právě tady Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku. V současné době se na něm nachází památník Lidových hrdinů, parlament a především Maoovo mauzoleum, na které se stojí fronty přes celé náměstí (a i třeba kousek dokola). Průvodce tvrdil, že se jedná o největší náměstí na světě - má 800 metrů na délku a 550 na šířku. Svobodomyslní lidé ho pak znají jako místo, kde v roce 1989 čínská armáda zmasakrovala studenty protestující proti vládě - oproti demonstracím u nás zde pod koly tanků a střelby z automatů zahynulo přes 1300 lidí. Díky tomu je Tianan´men jedním z nejstřeženějších míst v Pekingu, kamery a ozbrojení vojáci jsou zde připraveni chránit Čínskou lidovou republiku v každém okamžiku, turista neturista.
Skrze náměstí Nebeského klidu jsme se dostali k Bráně Nebeského klidu, na které visí portrét Maa, kterým si asi kontinuálně dokazuje vítězství nad císařskými dynastiemi, kterých ze Zakázaného města, do kterého Brána vede, vládlo 24 generací. Zakázanému městu se říká zakázané protože, překvapivě, do něj jen tak někdo nemohl - sídlil zde císař se svou širokou rodinou. Pokud se do něj pokusil dostat nezvaný člověk, skončil mrtvý. Kolem hradeb zakázaného města vede první okružní silnice (ring road), kterých je v Pekingu šest a dříve v oněch místech stávaly městské hradby oddělující jednotlivé čtvrti - císaře, vojáků a úředníků, bohatých lidí a nejdále od centra se nacházely chudší čtvrti. Pod druhou ring road v současné vede okružní linka metra, kterou využívá většina turistů.
V Číně existuje (nebo existovalo) několik různých zakázaných měst - jedná se prostě o sídla císaře (tedy i včerejší Letní palác). To nejznámější a nejzachovalejší se samozřejmě dochovalo v Pekingu a vybudoval ho 3. císař dynastie Ming. Jeho otcem byl 1. císař (nejedná se o numerickou chybu), který za svého nástupce celkem logicky vybral svého prvního syna, jenže ten umřel dříve než samotný 1. císař, a tak stařík k nelibosti ostatních synů vybral za nástupce svého vnuka (syna toho prvního syna). Tento 2. císař dynastie Ming se k vládě dostal jako mladičký a nezkušený, a tak není divu, že brzy zemřel násilnou smrtí - a k moci se tak dostal jeho strýc, 3. císař z dynastie Ming, další ze synů 1. císaře. No a protože si chtěl dokázat, jak je lepší než jeho předchůdci, nechal postavit před cca 600 lety nový císařský palác.
Stavba sídla trvala přes 15 let a pracovalo na ní kolem milionu dělníků. Výsledek je úchvatný, i když většinu toho co jsme viděli vybudovala (respektive přebudovala) až dynastie Qing, která se k moci dostala po 14 generacích od 3. císaře Ming. V jižní části císař přijímal návštěvy a v severní bydlel. Celkem je v areálu kolem 800 budov či pavilonů a údajně 999 místností, čímž císař dokazoval pokoru, protože podle legend mají nebesa 1000 místností a to císař samozřejmě mít nesmí. Ale je od toho jen krůček.
V zakázaném městě má každá budova svůj originální název - nejznámější jsou palác Nadpozemské harmonie, hala Trvající harmonie (mimochodem mezi těmi dvěmi se nachází altánek Střední harmonie), hala Nebeské čistoty a palác Pozemského klidu. Číňané mají prostě sklon k teatrálnosti, takže opravdu každá budova nese takovýto "originální" název. Kromě toho věří, že nebe má kulatý tvar, takže staví náboženské stavby kulaté - kdežto pozemské věci mají být hranaté, takže Zakázané město má striktně pravoúhlé tvary.
Po dvou hodinách procházení mezi monumentálními i malými pavilony jsme se opět sešli s autobusy, tentokráte u severní brány, a vydali se vstříc ulici WangFuJing, která je známým obchdním centrem a pěší zónou. Vedle světvých značek ve výkladních skříních se tu schovávají uličky s proslavenou místní specialitou - grilovanými škorpiony. Neusmažené kousky jsou připravené na tyčkách a ještě hýbou nožičkami, aby dokázaly svou čerstvost. Číňané věří v léčivou moc škorpionům, takže se jedná o oblíbenou "pochoutku". Takový vysmažený škorpion chutná jako čipsy - akorát cosi tvrdého, křupavého, nic moc. Kromě škorpionů zde můžete zakoupit prakticky všechny tradiční čínská jídla - i my několik z nich díky včerejšímu obědu už znali. A také se zde dají koupit suvenýry, boty, oblečení, selfie-tyče a vůbec nač si vzpomenete... prostě obchodní ulice.
Pak jsme znovu sedli na autobus a vydali se na rozlučku s Pekingem - na Beijing West Railway Station. Bez občanky (v našem případě pasu) a lístku se dovnitř nedostanete. A taky musíte nechat projet věci rentgenem a projít rámem, prakticky jako na letišti. A stejně jako na letišti vevnitř musíte najít ne nástupiště, ale čekárnu správné čísla, ze které vás teprve potom pustí na dané nástupiště. Po loňském zážitku z Kazachstánu, kde jsme jeli 12 hodin přes noc rychlovlakem zvaným Španělský expres, jsem si myslela, že jsem na cestování skladným lůžkovým vlakem připravená, nicméně Čína opět překvapila. :D V každém kupé nejsou jen čtyři, nýbrž šest postelí - takže si dovedete představit, jak to vypadá, když 60 lidí s batůžkem na zádech a kufrem za sebou naleze do jednoho vagónu a všichni se musí nějak usalašit.
Nakonec to všechno dobře dopadlo, do vlaku nás pustili (přestože nemáme v pasech víza do Tibetu - normálně je totiž hrozně těžké je získat, a tak Brko zvolil cestu přes lokální pekingskou cestovku, takže šel první s nějakým papírem a prošlo to), všichni jsme nějakou postýlku ulovili, i kufry jsme nějak poskládali pod sedadla, do mezery mezi postelemi nebo do úložného prostoru nad uličkou. Záchody jsou dva na vagon a pouze turecké, bude to veselá dvoudenní cesta. Nejvýše máme projíždět v nějakých 5000 m.n.m., tak uvidíme, jak to vydejcháme.
Zatím jde prakticky vše podle plánu (až na to, že občas není jídlo, co Brko avizoval a musíme si jít lovit sami), tak doufejme, že nám to bude vycházet i nadále.
PS: ve vlaku wifi není a přes mobilní net fotky nahrávat nebudu, takže si pár dní budete muset počkat. ;-)